deštivý den...Jiří Wolker

když jsem se ráno probudila...koukla ven. Pršelo. Nijak mě to nepotěšilo. Ale bylo brzy..něco před pátou ranní...snad to ještě přejde. Nepřešlo. Ale i tak? Proč si kazit den ..jen kvůli tomu, že venku prší?..prostě je to občas potřeba:)

Ve škole, když jsem čekala na přednášku, otevřela jsem knížku..básničky od Wolkera...vyšlo mi to právě na

Deštivý den

 Když tak prší jako dnes,

na dělníky mslím v předměstích,

na vysutých lešeních hledám provlhlý smích

a cihly vidím, které jak červené květy jdou

houpavě z rukou do rukou,

až se z nich vystaví dům bílý jak růžový keř.

....

třeba na nás padá boží milosrdenství :)

...padá a je všude kolem nás:)